Broušení konceptu

Během týdne po Oboře jsem překreslil uliční síť a snad zas o něco přiblížil budoucímu výsledku. Krom toho jsem se začet do čísla 146 časopisu Les Cahiers de l'institut d'amenagement et d'urbanisme de la region d'ille-de-france (celé číslo věnované evropským megaprojektům), kde se snažim najít relevantní data spojený s rozsáhlym developmentem městských území.

V této tabulce přejaté z výše zmíněného časopisu jsou klíčové parametry některých evropských megaprojektů, za povšimnutí stojí, že většina z nich se zaměřuje na pracovní příležitosti, tedy na tvorbu lokálních center. Rezidenční megaprojekty jsou zde jen Ijburg a Stadshaven, u ostatních více či méně převažují pracovní příležitosti. A právě Ijburg je projekt, kterým bych se chtěl inspirovat. Jeho programem je zejména bydlení při středních až vyšších hustotách ke kterému jsou přidruženy jak pronajímatelné kancelářské prostory tak prostor pro služby. Celý komplex je spíš v okrajové pozici v rámci Amsterdamu a proto je zde snaha o vytvoření kompletní městské vybavenosti a soběstačnosti. Tento charakter by mohl mít i Bohdalec, řestože ten je oproti Ijburgu v centrálnější pozici, navíc na význemných dopravních tepnách, IV. železničním koridoru, městském okruhu a na konci ramene dálnice D1.

Na tomto snímku jsou znázorněny 2 hranice, které vymezují mé zadádní, světlejší čarou je ohraničeno území, ve kterém se s návrhem pohybuji (řešené území), ale v jeho rámci se věnuji jen klíčovým oblastem, které nově definují celou oblast. Tmavší linií je pak vymezeno území, ve kterém je dnes stavební uzávěra, a kde i město počítá se zásadním předefinováním prostoru,

Pokud srovnáme Bohdalec s Hafencity v Hamburgu, vidíme že tento projekt je srovnatelný s velikostí stavební uzávěry.

Srovnání s Ijburgem ukazuje, že jen jeho dokončená část je větší než současná stavební uzávěra na Bohdalci.

Toto schema ukazuje míru trvalosti jednotlivých elementů tvořících urbanizované prostředí. Z jeho principů bych chtěl vyjít i ve svém návrhu. Základním kamenem návrhu tedy je správná definice veřejného (obecně investice a následná péče města) a soukromého (prosotru pro soukromý development). 

Toto definuji osami ulic, jejich profily a vytyčením veřejných prostranství.

Dalším krokem je pak vymezení vystavěných objemů, pravděpodobně minimálními a maximálními podlažními plochami a typologií.

Daším krokem je pak program-funkce jednotlivých budov. Přestože na začátku rozvoje je třeba založit některé budovy, jejichž funkce podmiňuje vystavěnou formu (škola), obecně není možné a snad by se ani neměla předepisovat funkce jednotlivým budovám, protože je nejen svazující pro investora, ale v dlouhodobém výhledu je nepředpověditelná (Pro celé území by ale měly existovat určité parametry, aby se například poměrně vysokou atraktivitou nevytlačily byty na úkor kancelářského prostoru). 

Pokud se území zakládá od vymezení uliční sítě, je klíčové nalézt vhodnou síť definující blok. Blok by neměl být ani malý, kdy při jeho zastavění vznikají stísněné dvory, ani příliš velký, kdy se stává území neprostupné a zároveň blok má tak velký počet obyvatel, že charakter vnitrobloku se mění ve veřejný prostor. Zároveň hloubka bloku by měla vyhovovat jak plánovaným, tak ale i předpověditelným stavěným typologiím.

Vzhledem k tomu, že Bohdalec není neohraničené území bez souvislostí a má existující historické stopy, nově navržený grid se jim bude muset podřídit-přizpůsobit. Pokud se ale podíváme na reference ze San Francisca a Brooklynu v New Yorku, vidíme že i tato setkávání sítí mohou být účelně zastavena. Naopak mohou jinak stereotypní síť oživit překvapující změnou. Důležité ale je, aby těchto komplikovaných míst nebylo víc než těch standartních.

Při vymezování uliční sítě na Bohdalci aplikuju obdobné principy, ale k různým částem přistupuju individuálně.
V západní části v místě stávajících hal a průmyslových objektů přejímám patrný pravoúhlý grid v modulu okolo 150m tak, aby se daly dle nové regulace stavět novostavby, ale aby zároveň nebylo nutné bourat stávající budovy. Průmyslové a logistické haly mohou být v prvních fázích ponechány nebo transformovány pro jiné užití.
Ve střední části (Slatiny) je rozvinut grid podél páteřní hlavní třídy s příčnými obytnými ulicemi v osovém modulu 97.5m. V tomto schématu by bytové a administrativní budovy měly obklopit třídu a v obytných ulicích by měly být menší bytové domy a řadovky. Ve střední části celé lokality je navržen park, který podélně sleduje hlavní třídu.
Na sever od železničního koridoru se pak struktura řídí hlavně ulicí, která vede v historické stopě od Nuslí do Strašnic, od ní se pak analogicky větví obytné ulice.

Pro srovnání návrhu Bohdalce vybírám některé pražské struktury

Střední část návrhu

Srovnání návrhu a současného stavu.

Zleva dolů: Staré Město, Malá Strana, Karlín, Vinohrady, Žižkov

Smíchov, Holešovice, Letná, Vysočany, Dejvice

Strahov, Veleslavín, Hanspaulka, Spořilov, Zelená liška

 Dvouletky, Jižní město, Jihozápadní město, Zelený palouk (pravděpodobně jediný nový development v Praze na zelené louce, který je v blokové struktuře).

inspirace: Plzeň, vedení tramvaje při chodníku, tramvaj se stává mnohem víc součástí pěšího města, její interval je takový, že při vhodném řešení může její plocha sloužit i chodcům, zároveň jedoucí auta jsou posunuta k sobě doprostřed ulice.

Návrhy profilů ulic:
obytná ulice: předzahrádka, chodník, podélné parkování, jednosměrná komunikace, chodník, předzahrádka
hlavní ulice: chodník, cyklostezka, podélné parkování, obousměrná komunikace, cyklostezka, chodník
třída: chodník, tramvaj, cyklostezka, podélné parkování+stromy po 25m, obousměrná komunikace a nazpět.. (obdobně na hraně parku)

a dále ulice podél železničních koridorů vycházející z předchozích profilů.

V rámci návrhu je jedním z hlavních témat definice možného koprimovaného individuálního bydlení v rámci kompaktního města, které bude poskytovat dostatečné obytné hustoty pro uživení částí lokality, které budou standartním městem. Jako možná typologie se jeví takováto jednomodulární řadovka o šířkovém modulu 3.5m se třemi podlažími, dispozicemi 5+kk a obytnou plochou okolo 120m2. Zároveň by takováto typologie měla být dostatečně pružná pro absorbování drobné komerce či služeb - za dveřmi je prostor 12m2 pro malý obchod či kancelář, popřípadě by celé spodní patro mohlo sloužit pro podnikání a byt by byl až od druhého podlaží.